Naučné stezky

NS Vchynicko - Tetovský plavební kanál

Monti | 03. 09. 2010 | Přečteno 3766x |

Vyrážíme:
Naučná stezka Vchynicko - Tetovský kanál (název plyne z bývalé osady Vchynice - Tetov, která stála u hradlového mostu) je přístupná z několika míst. Můžete vyrazit ze Srní a jít proti číslování naučných tabulí, můžete vyrazit z parkoviště u Královského dvorce Antýgl (přijdete o Hradlový most a první naučnou tabuli), vyrazit můžete i z Modravy a pokud budete mít (především v hlavní turistické sezóně) štěstí, můžete své vozidlo zaparkovat přímo u Hradlového mostu (je zde i stanice "Zaparkuj a jdi dál" s deseti parkovacími místy).

Ať tak či onak, mějte vždy na paměti (hlavně pěší turisté), že trasa NS je téměř 17 km dlouhá. K tomu se musí přičíst ještě přístupové trasy z Modravy, či Srní (tyto dvě osady jsou pro nástup na stezku nejvhodnější). My jsme zvolili kombinaci s autobusovou dopravou - ze Srní je možné vyrazit některým pravidelným spojem na Modravu, odtud se přemístnit k Hradlovému mostu (cca 2 km po hlavním tahu na Srní) a poté si již užít nádhernou procházku, která nám rozšíří naše šumavské obzory o pořádnou porci informací ze vzdálené i vcelku nedávné minulosti tohoto krásného koutu naší země.

Zastávka č.1 - Rechle 49°2'22.03"S *** 13°30'14.39"V
Hned na počátku putování naučnou stezkou nás čeká jeden z jejích vrcholů - nádherný Hradlový most, zvaný též Rechle. Při plavení na Vchynicko - Tetovském plavebním kanále sloužilo důmyslné zařízení k odchytávání plovoucího dřeva v korytu Vydry. Soustava tyčí upevněná na lávce svedla plavené dřevo do koryta kanálu. Most později sloužil coby součást tahu z Modravy na Srní pro přechod koryta řeky i pro motorová vozidla. Až v roce 1953 byla vystavěna dnešní trasa a most začal chátrat. Opraven byl až v roce 2000, kdy se díky Správě NP a CHKO Šumava a ZČE dočkal historicky přesné rekostrukce.

Po překročení mostu se ocitneme na počátku plavebního kanálu, na kterém se smělo plavit dřevo na základě císařského privilegia z 3. září roku 1801. Za jeho stavbou nestál nikdo jiný, než sám velký Josef Rosenauer, kterého známe hlavně díky stavbě slavného Schwarzenberského plavebního kanálu.

Samotný počátek plavebního kanálu se skládá ze stavidla, které ho dodnes ochraňuje před plujícím ledem z Vydry a také před povodněmi.

Cestou od Hradlového mostu nás čeká hned několik zajímavostí a dominant na kanále. Hned několik kroků od mostu můžeme vidět na levém břehu kanálu malou kamennou stavbu - vodoměrnou kapli, ze které je výhled zajištěn malými okny. Pod touto budovou je měrná lať, která nám říká, kolik vody se v kanále nachází.

Dno a stěny kanálu jsou vydlážděny placáky a vše nasvědčuje tomu, že je o toto historické dílo dobře postaráno. Tento utěšený stav trvá vlastně až do míst u Mechova (zmíníme se později), až v poslední části kanálu je patrný zub času, který stavbu ohlodává již po několik století.

Pokračujeme v mírném klesání až narazíme na další dominantu - opravené dřevěné stavidlo zvané boční přepad, kterým se regulovala výška plavební vlny. Cestou, která se vine až za druhou informační tabuli výhradně na sever, můžeme vidět po naší pravé ruce krásné šumavské stavení. Po levé ruce si zase všimneme, že při budování kanálu se mnohde musela zkrotit příroda v podobě pevných skalních bloků, které se opracovaly a dnes slouží coby stěny kanálu...

Zastávka č.2 - Antýgl 49°3'29.36"S *** 13°30'34.67"V
Stojíme u druhé informační tabule. Ta nás otočí zády ke kanálu - na východ se několik desítek metrů pod námi pyšně rozléhá Královský dvorec Antýgl. První zmínka o tomto královském dvorci je zaznamenána z roku 1523. Jeho název (někdy se také uvádí Otýgl) je odvozen od německého ein Tiegel, tedy jedna pánev - sklářská huť s jednou pánví. O sklárně se mluví již v roce 1765, ale vyhašena byla až v roce 1818 za dob sklářských mistrů rodu Eisnerů. Tehdy byl jejím hlavním artiklem tzv. pateřík - skleněný korálek pro modlitební růžence. V roce 1849 se mění dvorec na zemědělskou usedlost od roku 1920 slouží i pro ubytování pocestných, k čemuž je určen dodnes.

Po druhém naučném zastavení se vydáváme stále rovně na sever. Po několika desítkách metrů se však kanál i cesta, která je od začátku našeho putování zpevněná a široká přibližně 2,5 metru, stáčí prudce vlevo.

V tomto ohybu vídíme starou chátrající budovu, která dříve zřejmě patřila do soustavy objektů elektrárny (více později) a poté i kamenná boží muka.

Cesta se ubírá na západ a po několika desítkách metrů přicházíme na křižovatku, která cestu rozdvojí na tu původní, po které jsme šli doteď a na užší, která nás bude vést dále podél kanálu. Ona původní pak směřuje k Rokytě, kde se nachází například informační středisko, či nádherný geologický park.

Pokračujeme tedy po zúžené cestě až se nám odhalí první z celkem 11 kamenných klenutých mostků. Jejich rekonstrukce proběhla v roce 1997 a stála za ní Správa NP a CHKO Šumava. O ostatní části plavebního kanálu se stará jeho majitel - Západočeská energetika. Nejen, ale zcela určitě z velké části, je díky mostkům Vchynicko - Tetovský kanál kuturní technickou památkou.

Cesta se v těchto místech stáčí na jihozápad a pokračuje stále v mírném klesání po zelené, žluté a červené turistické značce. Po naší pravé ruce mineme další ze stavení nedaleko Rokyty a dojdeme do míst, kde se kanál i cesta začnou stáčet opět směrem k západu. To nás čeká jedna z dalších zajímavostí, která je hlavním obsahem třetí informační tabule...

Zastávka č.3 - Plavení dřeva 49°3'13.62"S *** 13°30'8.78"V
Stojíme u třetí informační tabule a vidíme jednak česla na mostu, který za kanálem přechází ve stoupání, které by nás zavedlo například na Tříjezerní slať a dále pak můžeme vidět, že kanál za mostem je zakryt deskami, pod nimiž voda tajemně a zlověstně hučí.

Těmto místům (na kanále jsou celkem tři + jeden atypický) se říká skluzy. Kanál má na většině své délky spád pouhé 3 o/oo. Jen v místech skluzů připisuje razantněji metry do celkového převýšení 243 m od začátku do konce kanálu.

Jak jsme se již zmiňovali, skluz u třetí informační tabule je zakryt jako jediný dřevěnými deskami. Je to pro bezpečnost návštěvníků. Při plavení být ale zakryt nemohl a v oněch dobách hrozil pád mezi plavené dřevo. Tomu napomáhala i námraza po okrajích kanálu ze stříkající vody v těchto prudkých místech. Mnohdy se tedy stávalo a nutno podotknout, že v těch lepších případech, že plavení skončilo nějakou tou zlomeninou.

První skluz nasměroval kanál na západ a po několika stovkách metrů za hřmotného burácení prudké vody ústí zase v poklidnou část kanálu. Ta se stáčí opět mírně na jihozápad. Nyní nás čeká poměrně dlouhý úsek k následující info ceduli.

Musíme ujít několik set metrů, aby se kanál stočil vcelku prudce na severozápad a poté se v takovém mírném oblouku na téměř kilometru a půl vrátil zpět do směru na západ a ke čtvrté tabuli.

Ale ani na této cestě se nudit nebudeme. Uvidíme další krásné šumavské stavení, které navíc slouží pro turisty coby objekt k pronájmu, potkáme i vodní mlýnek na kanále (říjen 2009) či pramen z levého břehu technické památky, který je na břeh pravý, po kterém putujeme, sveden úzkým potrubím a vyústěn do dřevěného korýtka a zapomenout nesmíme ani na další z mostků..

Zastávka č.4 - Život na kanálu 49°3'17.32"S *** 13°28'18.16"V
Čtvrtá informační tabule nás seznámí s životem okolo kanálu v minulosti. Také je na ní popsán podrobněji systém, který se používal při stavbě již několikrát zmiňovaných mostků. Dozvíme se, proč byl při jejich budování nejdůležitější prostřední kámen - tzv. vrcholový klenák.

V tuto chvíli máme za sebou zhruba 6,5 km. Nyní nás čeká cesta k páté ceduli. Tato cedule, ani místo které popisuje již oficiálně nenáleží k NS Vchynicko - Tetovský kanál, ale k samostatné NS Okolo Kostelního vrchu. Tuto stezku si popíšeme v některém z dalších našich článků. Přesto toto páté (neoficiální) zastavení k putování podél plavebního kanálu zařazujeme.

Než k němu dojdeme, musíme zdolat trasu, která v prvních stovkách metrů od čtvrtého zastavení směřuje na sever. Poté se mírně stočí k severovýchodu, aby následně opsala oblouk, který vrátí směr našeho pochodu zpět směrem na západ.

Celý tento úsek je dlouhý zhruba 2 km a zavede nás až pod místo, kterému se říká Pod Kostelním vrchem. pokračujeme ještě 500 metrů, až se ocitneme na místě zvaném Odbočka ke kapli. Zde překročíme kanál po jednom z mostků a začneme stoupat k dalšímu zastavení...

Zastávka č.5 - Hauswaldská kaple 49°4'5.75"S *** 13°27'42.87"V
Jak již jsme se zmiňovali, páté zastavení na NS Vchynicko - Tetovský kanál je již neoficiální, nicméně navštívit ho je téměř povinností! Navíc Hauswaldská kaple leží jen několik stovek metrů od kanálu a ani stoupání k ní není nijak drastické.

Na místě vedle informační tabule naleznete zrenomované základy velké kaple, která zde stála od druhé poloviny 19. století až do roku 1957, kdy byla zbourána vojskem. Nad touto kaplí jsou základy menší kapličky a na druhé straně cesty pak základy třetí. navíc je do míst, kde stojí velká kaple sveden léčivý pramen z něhož se dá pít v jakékoliv roční období (vyzkoušeno v říjnu 2009, kdy byla šumava zasypána sněhem :o).

Po nasátí atmosféry tohoto báječného místa se vydáme stejnou cestou, jakou jsme ke kaplím přišli. Přejdeme mostek a vydáme se vlevo a pokračujeme kolem kanálu. Mineme stavení, které je vpravo od nás a pokračujeme po cestě (kolem dalšího bočního stavidla), která se stáčí zpět k severu. poté, co projdeme tento oblouk a zdoláme i krátkou rovinku, se začne kanál vinout opět mírně k západu.

Za neprudkou zatáčkou se nám naskytne pohled na budovu, která je vybudována nad samotným kanálem!

Zastávka č.6 - Energie z vody 49°4'30.19"S *** 13°27'30.14"V
Této budově se říká Vtokový objekt. Ten je součástí elektrárny Vydra, která se nachází na Čenkově pile. Kanál má tedy význam pro místní kraj i v současnosti! S nápadem využít vodu k výrobě elektřiny přišel ve 30. letech minulého století tehdejší vládní rada ing. Karel Kosek. Voda ze Vtokového objektu padá do akumulační nádrže Sedlo, z té putuje do vyrovnávací komory zvané Vodní zámek (obě místa si popíšeme později), ze kterého padá tlakovým potrubím na 2 Francisovy turbíny v elektrárně Vydra (převýšení 217 metrů!)

Za Vtokovým objektem nás čeká putování kolem dalšího skluzu, který není v těcto místech tak prudký, jako ten první a proto není uzavřen. Navíc v době, kdy si bere elektrárna svou porci vody je kanál, potažmo skluz zcela suchý. Vodou se naplní až v okamžiku, kdy má elektrárna vody dost. To je pak voda vpuštěna do tohoto druhého skluzu a padá směrem k Mechovu.

Než k němu však dojdeme musíme my i samotný kanál překonat hlavní cestu ze Srní na Prášily a dojít na další stanici Zaparkuj a jdi dál (v těchto místech v roce 2010 přibylo stání pro 15 aut jako součást budované cyklostezky z Prášil do Srní).

Za tímto místem se kanál větví do skluzu na Sekerský potok a hlavní trasu. V těchto místech je kanál již neopraven a dno i stěny jsou rozbité. Nicméně ještě než se budeme věnovat další cestě, musíme se zastavit u další tabule...

Zastávka č.7 - Mechov 49°4'52.28"S *** 13°27'33.11"V
Sedmá tabule vypráví o tom, jak se žilo v okolí Mechova (německy Mosau) a také, jak se měnila - neměnila podoba kanálu. Vlastní kanál zůstal 200! let téměř beze změny, měnilo se pouze jeho zakončení. Původní závěrečný skluz fungoval jen několik let, poté se začalo plavit po Sekerském potoce, aby se nakonec voda svedla betonovým potrubím opět do Křemelné (poslední skluz - zmíníme se později).

Od Mechova vyrážíme dále po směru kanálu, jen ho máme nyní po své pravé ruce (změna po překročení hlavní silnice). Jak jsme se již zmiňovali, razíme dál kolem kanálu, který není v těchto místech opravován a postupně se úží. Dostaneme se až k dřevěné (chatrné) budově, kolem které se cesta odkloňuje dolů od kanálu. Můžeme jít po ní, nebo kopírovat trasu kanálu po úzké lesní pěšině a poznat tak celou jeho délku. Koryto kanálu je úzké a stále neupravované až do chvíle, kdy se dostaneme z lesa na volné prostranství. Zde je kanál zpevněn betonem. Cesta kolem něj zarůstá náletovou dřevinou. Po nějaké chvíli se napojuje na kanál bezejmený přítok ze svahů Spáleného (1013 m.n.m.).

Z kanálu je již jen úzká, betonem zpevněná strouha, která kříží u dřevěné boudy opuštěnou cestu. Toto místo se nazývá U Sedla (840 m.n.m). Kanál pak pokračuje ještě několik desítek metrůl lesem až na okraji pastviny zmizí v podzemním trubním skluzu. Zde končí toto slavné dílo.

Ale cesta po naučné stezce stále pokračuje. Vrátíme se na cestu a vystoupáme na horizont. Před sebou uvidíme několik krásných šumavských stavení (některé z nich jsou v dezolátním stavu) až dojdeme na rozcestí. Vpravo pokračuje cesta dál po trase naučné stezky k akumulační nádrži Sedlo, vlevo pak vede zelená turistická trasa. Vydáme se právě po ní a tak zachováme přímočarost našeho putování, aniž bychom se později museli vracet. Pravda, bude otočeno pořadí návštěv předposlední a poslední informační tabule.

Následujeme tedy zelenou značku, která nás zavede do lesního porostu. Z něho posléze vyjdema na louku, po jejímž okraji a zelené značce začneme stoupat k poslední (v našem případě předposlední) tabuli.

Zastávka č.9 - Klostermannova vyhlídka 49°6'5.71"S *** 13°28'47.88"V
Tabule je nevýstižné slovo, protože 9. zastavení je jen rám, kterým se naskýtá nádherný výhled na okolní zvlněnou šumavskou krásu, která se rozprostírá všude kolem. Věřím tomu, že i po dlouhém pochodu, který je nutné urazit od Hradlového mostu až sem, v náročnějších přírodních podmínkách (sněžení, teplota okolo nuly, ostrý vítr - stav z října 2009 :o), zdržíme se na tomto místě dlouhé minuty budeme hltat pohledem všechny ty obrazy a krásy, pro které naší Šumavu tolik milujeme!

U výhledu je samozřejmě i povídání - věnuje se známému spisovateli Šumavy, Karlu Klostermannovi. Je zde úryvek z jeho románu V ráji šumavském a krátké povídání o jeho životě.

Po nasycení nádherným výhledem se vydáváme dále. Pokračujeme ve směru, až po pár desítkách metrů dojdeme ke dříve zmiňovanému Vodnímu zámku. Už bylo zmiňováno, že se budova s vodním tankem plní z nedaleké akumulační nádrže Sedlo a poté se tlakovým potrubím žene na turbíny v elektrárně Vydra. Mimo Vodního zámku nám je nabídnuta další série výhledů na údolí řeky Vydry a okolí.

Poté nám zbývá už jen několik málo stovek metrů dnešního nádherného putování. vyrazíme opět po zelené a začneme stoupat k našemu poslednímu naučnému zastavení. Cestou mineme další z krásných budov až se dostaneme pod hráz, kde je teké jedna - kamenná. Poté několik metrů a jsme na hrázi akumulační tabule, na jejímž rohu u hlavní cesty je osmá, v našem případě poslední tabule...

Zastávka č.8 - Sedlo 49°5'53.62"S *** 13°28'33.71"V
Zbývá nám poslední díl do mozaiky dnešního naučného putování - seznámit se s akumulační nádrží Sedlo. Ta má rozměry 155 x 115 metrů a pojme 67.000 m3 vody. Celý systém elektrárny je v provozu od roku 1942. Práce tedy neustala ani po okupaci naší země fašistickým Německem. Ostatně válka se podepsala i pod jeho budování - pracovalo zde mnoho válečných zajatců, zejména ze západní fronty - Francie.

A nyní nám zbývá už jen návrat na místo, odkud jsme před několika hodinami vyrazili - Srní je vzdáleno necelých 1,5 kilometru a dostat se do jeho středu nám napomůže opět zelené turistické značení. Projdeme kolem místního hotelu, mineme další budovy po obou stranách asfaltové cesty až dojdeme do cíle. Nádherné putování za historií kraje u Modravy, Srní a Mechova končí...


Hradlový most

Vydra

Hradlový most

Na levém břehu

Šumavská

Antýgl

Křížek u kanálu

Mostek

Do skluzu

Okolo skluzu

Konec skluzu

Mlýnek

Studánka

Zpevněný břeh

Hauswaldská kaple

Cesta pramene

Vtokový objekt

Skluz bez vody

Jeden z jedenácti

Přebytečná

Neupravený

Rozcestí

Na konci

Chátrející

Přeskočená

Údolí Otavy

Vodní zámek

Údolí Vydry

Akumulační nádrž

Šumavská


Výškový profil NS Vchynicko - Tetovský kaná


Zobrazit místo Šumava okolo Srní, Prášil... na větší mapě


Zastávka č.5  Královský dvorec Antýgl
Zastávka č.7  Hauswaldská kaple
Zastávka č.9  Zaparkuj a jdi dál - Mechov
Modrá trasa  NS Vchynicko - Tetovský kanál

Zastávka č.4  Parkoviště u Antýglu
Zastávka č.6  První skluz
Zastávka č.8  Druhý skluz
Zastávka č.10  Vodní zámek



Top Články Informační e-mail Vytisknout článek