Kolem jihočeského moře

Část 12. - Tam kde se narodil Adalbert Stifter

Čtenář | 21. 03. 2010 | Přečteno 2026x |

Městečko Horní Planá jakoby odpočívalo po prázdninové invazi turistů, jen v jedné předzahrádce paní v zástěře stříhá odkvetlé bílé růže. Své putování nemohu začít nikde jinde, než v přízemním rodném domě Adalberta Stiftera. Kdyby snad náhodou byl někdo, komu jméno Adalbert Stifter nic neříká, tak to byl největší z českoněmeckých básníků 19. století. Narodil se v Horní Plané v domě, které nese číslo popisné 21. Dům postavil po třicetileté válce kolem roku 1662, Andreas Stüffter, který zemřel 3. října 1684. Ještě předtím, 24. dubna 1678, byl dům připsán za 380 kop grošů jeho synovi, pláteníkovi Matthiasovi. Dům byl nepřetržitě v majetku rodu, i když příjmení se díky nepřesným zápisům farářů v matrice měnilo. Prvého května 1806 převzal dům za 800 zlatých od svého otce Johann Stifter, který se narodil 27. srpna 1781. Byl to pláteník a obchodník se lnem a přízí, který se oženil s dcerou řezníka Magdalenou Friepesovou, která se narodila 26. června 1784.

Před domem mne uvítal záhon kvetoucích slunečnic, který skoro zakrýval původní pamětní desku. Podnět k umístění pamětní desky dal hornoplánský rodák, vídeňský profesor Johann Pranghofer, který ve sbírce ve Vídni získal 81 zlatých 40 krejcarů. Deska z bílého štýrského mramoru, se zlatým zdobením a černým nápisem v němčině „Rodný dům Adalberta Stiftera“ byla vyryta M. Fischerem v Linci a stála 55 zlatých. Slavnostní odhalení pamětní desky bylo 25. srpna 1868. „Za zvuku hornické kapely z Mokré šel slavnostní průvod z náměstí ke Stifterovu rodnému domu, kde tehdejší hornoplánský lékař Dr. Josef Kadelburg pronesl slavnostní řeč.“

Na pravé straně od vchodu do domku je druhá pamětní deska, která je z roku 1960. Odhaloval ji Hugo Rokyta, největší znalec života a díla Adalberta Stiftera v historii. Uvnitř mne uvítala paní Lenka Hůlková. Seznámili jsme se po mé výstavě drobných sakrálních staveb na Vyšebrodsku a setkáváme se pravidelně. Většinou právě v rodném domě Adalberta Stiftera.

Farář Horní Plané Corolus Holzinger při křtu zapsal v matrice Adalberta jako Alberta. Adalbert Stifter prožil své dětství v rodném domě spolu se svou babičkou Uršulou a dědečkem Augustinem, asi ve stejném sociálním prostředí jako jeho mladší současnice Božena Němcová. Byla to především babička, která Adalbertovi vyprávěla pověsti rodné Šumavy. Německý kronikář Horní Plané píše, že „potulní muzikanti a loutkáři doprovázeli jeho mladistvá léta.“ Když přišel Adalbert do prvé třídy německé školy v Horní Plané, tak jej měl za třídního Josef Jenne, který jej začal vychovávat i v hudbě.

Adalbert měl mladší sourozence Antona, Marii Annu, Johanna a Martina, ale 21. listopadu 1817 jeho otec tragicky zahynul, když se na něho převrátila fůra se lnem. Přičiněním dědečka byl Adalbert přijat na latinské gymnázium hornorakouského benediktinského kláštera v Kremsmühlenu. Odtud jezdil na prázdniny za svou matkou, sourozenci i svou láskou Fanny Greiplovou. S Adalbertem Stifterem a Fanny Greiplovou jsme se setkali i ve Frymburku. Nechci nikoho unavovat tím, co vše v rodném domě A. Stiftera najdete, ale rozhodně si nenechte prohlídku ujít.

V Horní Plané téměř vše připomíná svého slavného rodáka, a tak nemůže překvapit, že je zde i naučná stezka Adalberta Stiftera. Od rodného domu vede naučná stezka přes náměstí k jeho pomníku. Již v roce 1866, a podruhé v roce 1902, se vážně pomýšlelo postavit pomník Adalbertovi Stifterovi přímo v Horní Plané. Šestého února 1903 byl ustanoven výbor pro postavení pomníku. Ministerstvo kultury a výuky v Linci přislíbilo vydatnou subvenci a postavením pomníku byl pověřen Karel Wilfert. Ten chtěl zobrazit básníka ve věku čtyřiceti let tak, jak kráčí z Dobrovodského kopce, dívá se na svou rodnou obec, přemýšlí a pozoruje milované hory. Pomníkový výbor rozeslal “výzvu“ do 13 novin a 1.263 jednotlivcům a spolkům. Došlo 475 peněžních zásilek v celkové hodnotě 15.230 zlatých a „na rozšíření oslavného sborníku věnoval sám císař 200 korun.“ Slavnostní položení základního kamene bylo 22. října 1905. Pomník je ze slitiny mědi a bronzu a byl odlit ve slévárně Bendlmaier v Praze Holešovicích. Váží 460 kg, je 230 cm vysoký a s podstavcem má tři metry. Autor pomníku dostal dvanáct tisíc a náklady byly zcela pokryty.

V předvečer odhalení pomníku, 25. srpna 1906 byla večer slavnost před rodným domem Adalberta Stiftera. Při slavnostním odhalení pomníku 26. srpna 1906 bylo krásné, slunečné počasí. Přišlo a přijelo přes sto spolků a průvod měl šest tisíc účastníků. „Tento průvod, nikdy předtím v Horní Plané nevídaný, za hřmění hmoždířů se vydal na Dobrovodský kopec.“ Při odhalení pomníku se prodalo několik tisíc slavnostních odznaků, tisíc pivních sklenic po padesáti haléřích a tisíc pohlednic po deseti haléřích. Oslavných sborníků “Vlast“ od Dr. Antona Wallnera se prodalo po koruně přesně 1463 kusů. Myšlenka založit kolem sochy park pochází z roku 1880 a poprvé byla vyslovena, kde jinde, než v hospodě u piva. Ta hospoda byla v Horní Plané v čísle popisném 27. V hospodě byl založen „parkový výbor“ a 24. října 1884, za krásného dne, byl park slavnostně otevřen. Při tom byl koncert, přišla řada spolků z okolí a pan starosta Josef Seidl měl projev. V průběhu druhé poloviny 20. století se o park nikdo nestaral a ten pustl. Po listopadu 1989 se rodila myšlenka na obnovu parku, která došla naplnění jednoho večera v říjnu 2001. Kde jinde, než opět v hospodě v čísle popisném 27. Začínalo se kácením náletových křovin, novou výsadbou stromů a keřů a úpravou pěšinek a cestiček. Ještě vše není hotové, ale kus poctivé práce dobrovolníků je již vidět.

Má cesta naučnou stezkou Adalberta Stiftera pokračovala výhledy ke Třístoličníku ke kapli Panny Marie Bolestné, kde jsem se poklonil u dvou náhrobních pomníčků. Ten první patří matce Adalberta co umřela 17. února 1818 a ten druhý jeho prvnímu učiteli Josefu Jennemu. Vše se zde jmenuje po Adalbertovi. Také Stifterův smrk a Stifterův buk. Po 4 kilometrech mne naučná stezka opět přivedla k rodnému domku Adalberta Stiftera. Trasa je to nenáročná a vhodná pro toho, kdo si chce alespoň hodinku odpočinout od shonu 21. století a provětrat si hlavu.

Na Štědrý den roku 1904 koupil rodný dům Adalberta Stiftera zemědělec Josef Hager. Od něj koupilo dům město Horní Planá, „které z úcty a v upomínku na největšího svého syna, básníka Adalberta Stiftera, ho udržovala v úctě.“ V roce 1920 zde byla zřízena obecní knihovna. Třetího června 1934, čtvrt hodiny před půlnocí, dům zcela vyhořel. Po požáru byl dům na náklady Horní Plané „uveden do původního stavu během několika málo měsíců.“ Správkyní obecní knihovny byla Emma Stifter. V květnu 1945 byli v rodném domě Adalberta Stiftera ubytováni američtí vojáci. V den 155. narozenin Adalberta Stiftera, 23. října 1960, se stal rodný dům Adalberta Stiftera kulturním památníkem, nyní je zde pobočka českokrumlovského muzea.

Adalbert Stifter nemá svůj pomník jen v Horní Plané. Do dnešních dnů má náhrobní obelisk v Linci, žulový obelisk v rakouském Aigenu, pamětní desku ve Vídni, pomník před Zemským domem ve Vídni a pomník v Mnichově. V této knize ještě navštívíme žulový obelisk Adalberta Stiftera nad Plešným jezerem a pamětní kámen ve Frymburku (zde - pozn. redakce).



Autor: František Schusser ©
Top Články Informační e-mail Vytisknout článek



K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!