Kolem jihočeského moře

Část 2. - Tam kde byli čerti doma

Monti | 21. 05. 2009 | Přečteno 1749x |

Vžitá představa o tom, že čerti sídlí v pekle, je mylná a zkreslená. Já tvrdím, a mám pro to dostatek důkazů, že čerti po mnoho tisíciletí žili a sídlili na Čertově stěně a později v Čertových proudech. V tomto tvrzení nejsem sám. Tvrdila to i Eliška Krásnohorská a Bedřich Smetana. Tvrdila to i má babička, když mi v první polovině minulého století večer při černé hodince vyprávěla pověsti o Čertově stěně. A stejnou pověst jsem já vyprávěl svým dětem.

Čerti do krajiny přišli od Sázavy, kde je týral svatý Prokop. Na Šumavě měli klid až do doby, kdy se cisterciáčtí mniši rozhodli, že na Vltavě pod jejich Čertovou stěnou postaví nový klášter. Vyslali na staveniště pekelné zvědy, kteří přinesli smutnou zprávu o tom, že již příští ráno bude vztyčen nad klášterem kříž. Místní náčelník pekelníků svolal poradu a společně se rozhodli, že stavbě kláštera zabrání. Plán byl vcelku jednoduchý. Vystavit přes řeku ohromnou zeď, která zadrží vody a potom kamennou zeď protrhnou. Záplava vod smete klášter i s kostelem. Když se nad řečiště Vltavy snesla tma, dali se pekelníci do práce. Snášeli balvany, házeli je do řečiště a tak vyrůstala přehrada a za ní se hromadila voda. Stavěli hbitě a obratně jako zkušení stavitelé. Přehrada rostla a sám satanáš byl se stavbou spokojen. Stál na Čertově kazatelně a udílel rady. Voda v řece stoupala, pěnila a narážela na kamennou hráz, ale čertovská hráz držela pevně a nepovolila. Málo již zbývalo a čerti by své dílo zdárně dokončili, kdyby se v hájence neprobudil kohout a v domnění, že už je ráno, zakokrhal. Jak již to v pověstech bývá, kohout zakokrhal a tím skončila doba vymezená čertům k nočním rejdům. Vysoká kamenná hráz se s rachotem zřítila a hejno čertů za úsvitu odletělo. Tak se pekelníkům nepodařilo zmařit stavbu kláštera. Po nočním díle čertů zůstaly jen strmé skály a řečiště plné balvanů. A tam, kde stavbu řídil náčelník místních čertů, se dodnes říká Čertova stěna.

Před půl stoletím jsem pomáhal Karlovi Krobovi, řezbáři z Vyššího Brodu, vynést od Vltavy nahoru ke kazatelně Čertovy stěny, metrová polena z uschlé staleté lípy, ze kterých vyřezal sedm čertů. Byly to krásné loutky marionety a tihle čerti nebyli nikdy oblečení. Jeden z těchto čertů je dnes v muzeu marionet. Má pivní bříško a ještě dnes mi připomíná postavou jednoho občana z Vyššího Brodu. Jsem přesvědčen, že čerti v pekle, musí prohlásit Karla za jejich svatého.



Autor: František Schusser ©
Top Články Informační e-mail Vytisknout článek



K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!