Články

Výletíme se školou

Monti | 23. 05. 2009 | Přečteno 1565x |

Úvodní text
Ač jsem si to v tom neustálém kolotoči úkolů, prací a povinností vůbec nedovedl představit, přesto se to odehrálo - ve čtvrtek 07. 05. jsme vyrazili se Základní a Mateřskou školou z Lipna na pohodový výlet do Poštovního muzea ve Vyšším Brodě...

Bude se výletit!
Po pracovně náročné zimě přešly naše stránky plynule do náročného pracovního jara a tak mne vůbec nenapadlo, že by se pod naší taktovkou mohl na jaře uspořádat byť sebemenší výlet. Vše změnila až kratičká emailová zpráva, ve které jsem byl tázán, zda je již nějaký výlet připraven. Tento dotaz vznesla Mgr. Vicki Neubauerová a vlastně tlumočila jen otázku pana Milana Hajného, který s námi pochodoval již na Onen svět.

Ve vteřině bylo vše naruby a já byl naopak skálopevně přesvědčen, že letošní jaro rozhodně nezůstane bez výletu! Destinaci a cíle výletů jsem měl vymyšleny hned a tak zbývalo jen najít vhodný termín s naší paní ředitelkou. Ani v tomto bodě nebylo vážnějšího problému a tak naše putování bylo stvrzeno.

Vyrážíme
Je čtvrtek, 07. května roku 2009. Hodiny ukazují něco málo minut před devátou a tak je nejvyšší čas odebrat se před školu. Vláček nám zahouká na cestu něco kolem deváté hodiny a čtyřicáté šesté minuty a jelikož je plánovaný přesun ku železniční stanici po svých, je zapotřebí si nechat nějakou tu rezervu v čase. Před školou je pěkně žluto. Ne snad proto, že by byl v oněch místech pozorován nadstandardní výskyt pampelišek. To se jen seřadily žáci na hlavách s hrdým výletním symbolem své školy - žlutou kšiltovkou.

Původní plán počítal s pěším přesunem k železniční stanici, ale díky nabídce několika rodičů jsme byli k vlaku dovezeni. Lipenská Střela byla již ve stanici a tak jsme se pěkně "nalodili" - výlet začal.

Život na kolejích
Cestou se nepřihodilo nic zvláštního, mimo toho, že bylo ve druhém patře legendárního vozu Českých Drah pěkně živo. Dítka štěbetala, některým za těch 15 minut pěkně vyhládlo, tak bylo započato s konzumací chutných svačinek. Na první stanici Loučovice - Svatý Prokop se zjistilo, že vláček při dobrždění pěkně cukne. To byl podnět k neoficiálnímu vyhlášení soutěže o mistra stability. Šlo o to udržet se na nohou v době zastavování soupravy co nejdéle. Kdo vyhrál se dodnes neví, podstatnější informací jest to, že jsme toto klání všichni přežili bez úhony ( zděšené rodiče uklidníme tím, že akce nebyla s ohledem na rychlost Střely nijak nebezpečná :o). Vláček ještě dvakrát zahoukal ve stanicích Loučovice a Čertova stěna a pak nás již vítal Vyšší Brod.

V muzeu
Ve Vyšším Brodě nás již čekal bývalý pan ředitel Milan Hajný. Sešikovaly jsme naše davy, prohodili pár vět s naší váženou spoluobčankou Danou Marešovou, která se v oněch místech vyskytovala pracovně a poté jsme nabrali směr klášter. Na krátké cestě ze stanice jsme se ještě zastavili u klášterní ohrady, kde jsme navázali přátelství s místními vraníky a poté již nic nebránilo dosažení prvního cíle našeho putování.

I když tak jednoduché to zase nebylo. Přiznám se, že to byla má první návštěva komplexu kláštera. Tak jsem se rozběhl jako předvoj po šipkách navádějících k muzeu. Po chvíli se přede mnou objevil nápis POKLADNA. S vítěznou grimasou jsem přepadl pokladní se slovy "Tak nás tady máte". Paní zjevně nebyla v obraze, ale se vší slušností se snažila dobrat toho, koho že to má uvítat. Když jsem jí vysvětlil odkud jsme, kolik nás je a že to máme objednané, usmála se a začala mi účtovat vstupné v jiné výši, než kterou jsem měl ověřenou při plánování zájezdu. Proběhla tedy další komunikace při níž jsem zjistil, že nestojím v pokladně Poštovního muzea, ale v pokladně kláštera. To už byl zverbován i průvodce, který po opatství provází. Když zjistil, že jeho služby nebudou v našem případě potřeba s lehkým úsměvem se vrátil k původní činnosti.

Vyběhl jsem na dvůr mezi naší partu a maskovaně nadhodil, že pokladna muzea je přeci tímto směrem a že nás tam již čekají. K druhé, již té správné pokladně, jsem se dostavil s podobným vítězným výrazem a opakoval slova o tom, že nás tu mají. Paní v pokladně se zasmála a se slovy "Áááá Vy jste ta škola z Velešína mi začala odtrhávat vstupenky". Suše, spíše pro sebe, jsem podotkl, že jsme sice z Lipna, ale že se vejdem i s Velešínem. V této chvíli byly mé manažerské a organizční schopnosti rozcupovány a já se konejšil, že horší už to být nemůže ( nakonec jsem dostal ještě jeden políček, ale o tom až za chvíli ).

Konečně jsem se mohli věnovat podstatě naší přítomnosti v muzeu. Procházeli jsme od přízemí do vyšších pater budovy a seznamovali se s historií pošty na území našeho státu i celé Evropy. V nejvyšším patře jsem si pak prohlédli instruktážní filmeček o tom, co se děje s balíkem vyslaným z pošty ve Vyšším Brodě na poštu do Ostravy. Poté nás čekal ještě sál s kočáry a již jsme stáli opět na nádvoří před muzeem.

Směr Opatská stezka
U kašny jsme stihli povinnou skupinovou fotografii, doplnili stav tekutin v našich tělech, pojedli, pokoupili něco suvenýrů a poté nabrali směr na Opatskou stezku, která nás dovedla k dalšímu cíli našeho slunného putování.

Opatská stezka nás zavedla k umělému kanálu, který přivádí vodu do kláštera. Po chvíli jsme byli již u říčky Menší Vltavice. Po jejím levém břehu jsme procházeli smíšeným lesem až k našemu dalšímu vrcholu "výletění".

U vodopádů
Vodopády Svatého Wolfganga byly tou dobou sice téměř bez vody, ale i tak na nás tahle krásná lokalitka působila blahodárně. Dítka se samozřejmě rozutekla po okolí a čím větší balvan okupovala, tím byla šťastnější. Po chvíli bylo zaveleno na návrat. Na to někteří akční jedinci nabrali úplně opačný kurz a stálo to dost namáhání hlasivek, abychom je přivolali nazpět a navedli na správnou světovou stranu :o)

Ke třetímu cíli jsme se tentokrát vypravili po pravém břehu, což nebylo několika všímavým jedincům příliš po chuti a bylo nám vytýkáno, že to vlastně jen obcházíme a vrátímese zpět do kláštera. Ale jelikož jsou naši žaci bystří, nedalo moc práce je ubezpečit, že zvolená trasa je správná a že nás zavede přesně tam, kde nám bude dobře. Prošli jsme místem zvaném Hamr a už se na nás opět smál prosluněný Vyšší Brod. Bylo zapotřebí dostat se na náměstí. Těsně před ním jsem chtěl zavést skupinku mně dobře známou cestou do srdce města, ale byl jsem paní ředitelkou taktně naveden na přímější cestu, kterou jsem měl navíc přímo před nosem ( a jsme u toho políčkování :o). Zakoktal jsem něco nesrozumitelného na svou chabou obhajobu mých navigačních schopností a s potěšením jsem objevoval pro mne zcela novou trasu.

U Candrů
Již při plánování výletu bylo jasné, že po půldenním putování musíme nakrmit hladové krky naší výpravy. Místo, kde k tomu dojde nebylo složité najít. Díky vstřícnosti mých zaměstnavatelů byla určena coby naše jídelna restaurace U Candrů. Jelikož jsme dorazili o trošku dříve než se čekalo, musel jsem obhlídnout situaci. Po zjištění, že se vše zvládne se rozdělila naše skupinka na dvě části. Jedna zamířila do snídańového salónku, druhá do toho jídelního. Zprvu se ustanovilo, že 16 jedinců v prvně jmenované místnosti se ohlídá samo. To bylo však záhy zamítnuto celým učitelským sborem :o)

Hranolky, kuřecí masíčko a chladivá fanta byla pro většinu to pravé ořechové. Naplnili jsme naše prázdná břicha, někteří z nás to doplnili lahodným lízátkema už jsme byli zpátky na náměstí

Cukrárna, Klášterka a zpět na železnici
Po dobrém obědě se naše skupinka vydala ještě do místní cukrárny, kde byl doplněn náš jídelníček o dezerty různých druhů a barev. Poté jsme se vydali na odpočinek do klášterní zahrady, místním obyvatelstvem láskyplně zvané "Klášterka". Zde, díky kolotočům, houpačkám, prolézačkám a lavičkám bylo dopřáno všem příjemného vyplnění čekací doby.

Návraty a poděkování
Vlak nám na zpáteční cestu zazpíval svou houkací melodii v 15:45. Nasedli jsme a za několik málo desítek minut jsme byli již všichni zpět v naší vísce. Zde na nás čekala celá delegace rodičů, díky kterým nikdo nemusel jít nazpět pěšky. Patří jim za to velký dík.

Poděkovat musíme i všem, díky kterým se tento výlet mohl uskutečnit. Skvělou cenu za stravu poskytla již zmiňovaná restaurace U Candrů. Pokrytí všech nákladů bylo možné díky pěněžním darům těchto subjektů:

  • Hotel Lipenka (díky i za pomoc při organizaci příprav na výlet)
  • Club Canada
  • IRSIGO - Jan Irsigler
  • Ubytování U Terezky - Jiří Sofroň
  • Restaurace NEMO
  • Pavel Hron - prodejny Loučovice
  • www.lipno-online.cz



Výlet začíná
Místa zabrána
Na místě
Vážený host
Klášter
Naši kamarádi
V muzeu
To nás bylo
Na Opatské
Na Opatské
Na Opatské
Mokré zastavení
Horolezci
Stromolezci
U vodopádu
Vodopády
Odpočívadlo
Směr Vyšší Brod
V Brodě
Výlet dovršen
Nášup
Čekání
Na nástupišti
Rodiče



Top Články Informační e-mail Vytisknout článek



K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!