Úvodní text
To, že nyní můžete číst tyto řádky je pro mne obrovskou úlevou, poněvadž odstartování mého malého projektu jsem plánoval bez mála jeden rok. Tak dlouho jsem byl totiž domluven s manžely Jarošovými z vyšebrodské veterinární stanice, že s nimi prožiji jeden den v jejich ordinaci. Po dlouhém hledání společného termínu jsme onen den prožili 24. ledna roku 2009...

Úvodem:
Jak již jsem říkal v úvodu, den v ordinaci manželů Jarošových by měl odstartovat můj malý projekt na představování lidí z Lipenska a Šumavy v jejich zaměstnáních a tím Vám přiblížit život v našem kraji. První díl našeho povídání mne postavil rovnýma nohama do ordinace, kde se skalpel, nit, jehla a kleště na trhání všemožného používají častěji než hrnek na kávu. Vše šlo tak rychle a přirozeně, že jsem neměl ani čas přemýšlet, jestli vůbec všechny ty operace, trhání zoubků a další úkony přežiji bez omdlévání a podobných indispozic. Přežil - proto Vám mohu nastínit jeden z nekonečné řady operačních dnů mladého manželského páru...

Představení


Ing. Lucie Jarošová

• Narozena roku 1977
• Absolventka Střední veterinární školy v Českých Budějovicích
• Absolventka České zemědělské univerzity v Praze - zaměření na tropické a subtropické zemědělství
• Akademie věd - ústav živočišné fyziologie a genetiky
• Agrobussines v USA
• Od roku 2005 veterinární asistentka ve vyšebrodské ordinaci

MVDr. Tomáš Jaroš

• Narozen roku 1977
• Absolvent Střední veterinární školy v Českých Budějovicích
• Absolvent Veterinární univerzity v Brně
• Odbornou praxi absolvoval v Mimoňi
• Při základní vojenské službě výkon praxe coby veterinární lékař hradní stráže v Praze - Ruzyni
• Po vojně otevření veterinární praxe na Střední veterinární škole v Českých Budějovicích
• Tamtéž výuka odborných předmětů
• V roce 2004 otevření soukromé veterinární ordinace ve Vyšším Brodě

Ostrý start
Sobota, 24. leden 2009 9:00 hod. - začíná operační den ve vyšebrodské veterinární ordinaci. První přicházejí do ordinace manželé Krejzovi z Frymburka s kocourkem Fouskem, kterého čeká kastrace. Tento start je pro mne vcelku ostrý, nikoliv však pro rodinu Jarošových. Logicky se začíná uspáním zvířátka. Po několika minutách mourek usíná. To je příležitost pro Lucii, která pacientovi stříhá drápky. Je také třeba nanést gel do očí, poněvadž se při aplikované anestézii sami nezavírají. Poté zbývá jen oholit operované místo a přenést Fouska do vedlejší místnosti, kde se nachází operační stůl.

Při operaci se přivazují packy pacienta ke stolu, aby nedocházelo k nechtěným pohybům. Tomáš se sklání nad zvířátkem a ubezpečuje mne, že kastarce kocourů není nijak zvlášť náročná operace. Dokazuje to tím, že vede dva malé řezy na inkriminovaném místě. Varlata se opatrně vyjmou zmiňovaným řezem, zaškrtí se chámovod, podváže ovčí vstřebatelnou nití a potom jen.... šmik. Ranky se u této operace ani nešijí a navíc téměř nespatříte u celého zákroku kapičku krve.

Poté jsou prohlídnuty ještě ouška pacienta. Lékař zjišťuje, že jsou bez zánětu. Při ohledání ústní dutiny zvířete je patrný rozsáhlý zánět dásní. Všechny tyto úkony jsou hotovy za necelých 20 minut a já si již v tuto chvíli uvědomuji, že strávím velmi nevšední dopoledne...

Kocour Mikeš, kočka Micina a přichází i fenka Bína
Kdo by čekal oddech, ten by se mýlil. V 9:21 se otevírají dveře ordinace a v nich stojí paní Baštářová z Vysšího Brodu. Sebou má kočičku Micinu a kocoura Mikeše. Právě on je záhy dokorem přejmenován na prskala. To díky tomu, že se mu pobyt v ordinaci vůbec nelíbí a pěkně po kocourovsku nám to všem dává najevo. Proto právě on přichází první na řadu. Je zjištěn zápal plic a zánět v ústech. Tomáš již při poslechu zvířátka předepisuje antibiotika.

A na řadu přichází Micina. Micina je milovnicí pouličního života, nicméně nabaštit se přichází domů k paní Baštářové. Avšak poslední dny, jak nám je sděleno, dokáže jen težko potravu pozřít. Při pohledu do úst je lékaři vše jasné. Krvavý zánět dásní a pokročilá paradentóza! Zuby musí ven, ale v sobotním dopoledni již není místo na další operaci. Kočka dostává léky na bolest a proti zánětu a s paní je domluven termín operace na všední den.

9:35 - do ordinace vchází česko - rakouský pár manželů Maderových. Pan Mader třímá v náručích křehkou fenku pražského krysaříka. Říkají jí Bína a právě ona bude pacientem, u kterého se bude provádět nejrozsáhlejší zákrok celého dopoledne. Je stanoveno, že plánovaná kastrace proběhne v 9:45. Fenka dostává první ze dvou injekcí. Jde o sedativa na zklidnění. U koček se provádí uspání najednou, to znamená, že dostanou injekci sedativ i narkotik ve stejný okamžik, u psíků se nejprve píchají sedativa a až po několika minutách se aplikuje i narkotikum.

Pohodář Ben a nervózní Honey Bunny
Alena Maderová je z nadcházející operace zjevně nervózní a proto se odebírají s manželem do města. Fenka je odnesena v pelíšku do operační místnosti. Čekání na vrchol dopoledne se opět netráví relaxací. V 9:39 klepe na dveře ordinace rodina Bíchova z Horního Dvořiště. Sebou mají okouzlujícího Bena. Ben je pohodový šarpej, který se přišel naočkovat. Na svůj věk je to kus pořádného psího chlapa. Váží 8,3 kilo a návštěva ordinace ho nijak zvlášť nerozhází. A i při komplexním očkování a očkování proti vzteklině je více nervózní panička, než tento pomačkaný krasavec. Tomáš se dívá i do očí a nezjišťuje žádný problém. Pokud se nestane nic mimořádného, navštíví Ben zdejší ordinaci zase až za rok při přeočkování.

V 9:51 přichází Ivana Tymková z Herbertova společně se svou kočkou Honney Bunny. Tu údajně trápí nadměrné vylučování slin a je prý poněkud neklidná. To potvrzuje i doktor Jaroš. Po prohlídce dostává kočka tablety na odčervení. Loučíme se a přichází na řadu vrcholný okamžik dopoledne. Tomáš nastavuje na dveřích ordinace papírové hodiny s časem, který bude potřebovat na operaci a poté se odebíráme do operační místnosti.

Operace začíná
Než započne kastrace, musí ven mléčné zuby, které překáží při růstu zubů druhých. Vytrhnut je jeden špičák a 5 řezáků. V 10:09 se konečně dostává na samotnou operaci. Doktor vede skalpel středem oholeného bříška. Nejprve je nutné otevřít kůži a podkoží. K tomu je nutné provést několik opatrných řezů. Po několika okamžicích je vidět stříbrná blanka. To je pobřišnice. MVDr Jaroš vede zkušeně řez i touto překážkou. Za několik málo okamžiků jsme již u samotných orgánů Bíny.

Další okamžiky ve mne zanechávají hlubokou stopu. Jednak tím že je radost dívat se na sehraný manželský pár při práci a jednak tím, že operace samotná mi připomíná něco jako povinnosti pyrotechnika. V nevelkém tělíčku fenky je zapotřebí se dostat k děloze, což díky jejím tělesným proporcím není nijak jednoduché. A stejně jako onen pyrotechnik, který se musí dostat k hlavnímu drátku, musí se i lékař dobrat hledaného orgánu. Za asistence Lucie jdou tedy opatrně na stranu další orgány. Všímám si za přispění Tomášova komentáře, že střevo vlastně není až tak podobné jakémusi "potrubí", ale je vcelku ploché (určitou roli v tom hraje i jeho vyprázdnění).

Za několik okamžiků je již operující tým u objektu zájmu. Doktor mi vysvětluje, že plody psů, na rozdíl od těch lidských, jsou vyvíjeny v děložních rozích (lidský plod, jak je všeobecně známo, se vyvíjí v samotné děloze). Jsou taktéž o poznání delší než lidské (samozřejmě s ohledem na měřítko velikosti pes / člověk).

V 10:25 přichází k samotnému odstranění nežádoucí části orgánu. Doktor podvazuje celé děložní rohy, aby se zabránilo jejich pozdějším srůstům. Narozdíl od předchozí kastrace kocoura Fouska se zde v dutině břišní používá coby podvazový materiál syntetická nit. Ta se vstřebá do několika týdnů po operaci. Operující pár soustředěně dbá na pevnost podvazu, aby nedošlo k pozdějším komplikacím a poté už nás čeká staré známé... šmik.

Je minutu po půl jedenácté a začíná se s uvedením psího tělíčka do původního stavu. Orgány jsou s veškerou opatrností navráceny zpět na svá místa. Důležité je šití pobřišnice. Musí se dbát na pevný steh a i zde se používá vstřebatelný syntetický materiál, stejně tak u podkoží. Až na šití samotné kůže se použije materiál nevstřebatelný.

V 10:43 se Bína pomalu začíná probouzet. Lucie ošetřuje ránu peroxidem a poté na ní nanáší i vrstvu stříbra. Operace je úspěšně dokončena. Probouzející se psík je vložen zpět do pelíšku, kde bude netrpělivě čekat na své páníčky.

Nespavec Kačka a šťastné návraty
Doktor Jaroš zanáší údaje o operaci do počítače, zatímco jeho manželka dává operační sál do původní podoby. V 10:57 klepe na dveře ordinace pan Cais s dcerou. S nimi je zde i kočka Kačka, kterou taktéž trápí zoubky. Je tedy aplikována uspávací látka, protože je nutné i nějaké to trhání.

O deset minut později se ve dveřích objevuje i nervózní rodina Maderových. Nervozita je po podání zprávy o průběhu operace z větší části pryč. Tomáš vysvětluje postup na několik dlaších dní dopředu, důraz přitom klade na dvoudenní řidší stravu a na opatrnost při snahách fenky o vykousání stehů.

Je jedna minuta před čtvrt na dvanáct a Kačka ještě nespí. Dostává tedy druhou dávku uspávacích prostředků (dohromady dostala 0,8 ml xylazinu a 0,7 ml narketanu). Po třech minutáh je tuhá jako špalek a začíná se s trháním. Nakonec je nutné vytrhnout pouze jeden zub. Je to špičák a ač se evidentně kýve, ven se mu moc nechce. Doktor musí tedy zarazit do dásně podél zubu ostrý bodec a narušit vazivo u kořenu zubu. Poté jde již vše hladce. O dvě minuty později je Lucií za pomoci ultrazvuku očišťován zbylý chrup od zubního kamene.

Smutné stránky věci
V 11:18 musí lékař splnit i hodně smutné povinnosti. Dochází totiž na eutanázii psíka. Nejen z piety se tohoto úkonu neučastním. Od Tomáše však vím, že je to správná volba, jelikož orgány psíka jsou v již tak špatném stavu, že by nebylo moudré jeho trápení dále prodlužovat. Pes nejprve dostává uspávací prostředky a až poté je mu vpíchnuta injkece do srdce, která zastaví jeho pouť životem...

Kačka jede domů a my také
11:32 se dostavuje rodina Caisova pro kočku Kačku a se slovy, že zvířátka se u nich mají stejně lépe než děti (z výrazu jeho dcery poznáváme, že jde pouze o žert) opouští ordinaci.

Lucie uklízí ordinaci a Tomáš zapisuje data o dnešním dnu do počítače, poté se zavřou dveře ordinace i za námi a v ten okamžik končí jedno, pro mne velmi zajímavé dopoledne...

Závěrem
Ještě dlouho po skončení mé návštěvy vstřebávám tu smršť událostí. Minimálně dvě věci jsou mi jasné již v onu chvíli, kdy opouštím ordinaci. První z nich je fakt, že nudu v zaměstnání rozhodně manželé Jarošovi neprožívají a druhá věc je ta, že v tom co dělají jsou mistry a i proto se jejich ordinace stává více a více populární a vyhledávaná. Popřejme jim štěstí do profesního i osobního života a těšme se třeba i na další povídání z jejich života.

Vám ostatním přeji totéž a třeba se při mé další exkurzi do pracovního života lidí na Lipensku a Šumavě setkám právě s Vámi...