Úvodní text
Lipno nad Vltavou má nový znak a vlajku. Ve stříbrno-modrém vlnovitém štítě jsou v horní menší stříbrné polovině mezi vlnkami dva zelené lipové listy, v dolní větší stříbrné polovině je šikmo zlatý vor a přes něj zkřížené zlaté veslo. Vlajka vychází ze znaku. (Popis to není oficiální, ale dle pohledu na znak a vlajku.

Nesplavný úsek a návrhy řešení
Znak i vlajka jistě připomínají plavení dříví po horní Vltavě. Právě v oblasti dnešního Lipna nad Vltavou končil splavný úsek, dále začínala nepřekonatelná překážka pro plavbu - balvanité koryto Čertovy stěny mezi Lipnem a Vyšším Brodem.

K řešení tohoto problému byl v roce 1538 vyslán na Krumlovsko Štěpánek Netolický, význačný rybníkář té doby, který působil na panství Třeboň, který po provedené prohlídce uvedl, že je třeba ve Velké Čertově stěně vystřílet a odstranit 670 balvanů a v Malé Čertově stěně 300 balvanů a malých kamenů. Neztotožnil se s názorem krumlovského perkmista, že by se voda dala nadržet zřízením jezů a použít je k plavbě. Naopak považoval tento návrh za nebezpečný s ohledem na škody, které by nadržená voda mohla způsobit na mlýnech a pozemcích pod Čertovou stěnou. Štěpánek Netolický navrhoval postavit dřevěný smyk, k jehož výstavbě bylo dostatek dříví. K odstranění balvanů z řečiště došlo však později.

Nad čertovým proudem
V 17.století nabývala stále většího významu plavba. V polovině století se dříví z oblasti horní Vltavy plavilo na dvě etapy - v zimě přiblížené dříví se v létě při malé vodě splavilo k hrabli u mlýna Reissmühle (mezi Frymburkem a Dolní Vltavicí), na jaře příštího roku se při velké vodě přes Čertovu stěnu spolu s dřívím z revíru Svatý Tomáš na krumlovské hrable. Při této plavbě byly veliké ztráty - 30 - 50 % . Zatím co ještě v roce 1686 bylo dříví plaveno převážně z oblasti Svatý Tomáš - Zvonková - Bělá, přešlo se koncem století až do prostoru Chlum.

A další návrhy
Počátkem 18.století byly znovu oživeny snahy po využití dřevních zásob lesních komplexů Plechý a Lysý. Pokud jde o komplex Plechého, ztroskotávala tato snaha na skalnatém úseku pod Čertovou stěnou, přes který se sice v této době dříví dopravovalo volnou plavbou, avšak dělo se tak za cenu nadměrných ztrát na dřevní hmotě. V roce 1725 byl pověřen prohlídkou řečiště v tomto úseku hospodářský písař Josef Holub. Podle zprávy, kterou o výsledku šetření předložil, padala v úseku Čertovy stěny pomístně voda ze skal jeden, dva i tři sáhy (až téměř 6 metrů) vysokých skal a tříštila se o další skály, takže mnoho plaveného dříví zůstávalo mezi skalami. Holub navrhoval rozbití a odstranění velkých skal a na místech a velkým spádem vybudování prahů nebo splavů, aby mohlo být plaveno dříví ve vorech, případně jako pilařské výřezy. Tím měly být vyloučeny velké ztráty, ke kterým docházelo při volné plavbě. Po zavedení voroplavby měla být umožněna dopravovat z Českého Krumlova císařskou sůl jako náklad do Českých Budějovic, Hluboké i do Prahy. Vzhledem k tomu, že byl dosti často nedostatek plavební vody, navrhoval dále zřídit nad Bělskou pilou (Parkfieder Brettmühl) velkou nádrž, která by sloužila nejen pro krumlovskou, ale i hlubockou, křešťovickou a orlickou plavbu dříví.

Vůl na scéně
Z příkazu vrchního hejtmana Eschericha provedl v srpnu 1725 českokrumlovský důchodní písař Maier spolu se dvěma zkušenými plavci z panství Orlík prohlídku Vltavy. Měli posoudit způsobilost této řeky pro voroplavbu. V relaci, kterou o této prohlídce podali, považují celou Vltavu po náležitém pročištění za splavnou pro vory, s výjimkou úseku Čertovy stěny, kde se nedají podle jejich mínění plavit ani vory o čtyřech až šesti kmenech.

Vzhledem k problémům s plavbou dřeva v oblasti Čertovy stěny bylo dříví velmi často plaveno z oblasti horní Vltavy, revírů Svatý Tomáš, Plechý atd. zhruba do míst dnešní přehrady na Lipně, kde bylo vyzvednuto z vody a povozy svezeno do Vyššího Brodu, odkud bylo plaveno dál do českého vnitrozemí. Plavba byla z části prováděna ve vlastní režii krumlovského panství.

Povodně kazí plány
Problém splavnění Vltavy v oblasti Čertovy stěny zůstával stále v popředí zájmu vedoucích zaměstnanců Schwarzenberského panství Český Krumlov. 15.srpna 1758 podal Ambrožovský - administrátor panství - majiteli zprávu o prohlídce oblasti Čertovy stěny, kterou provedl společně s jagrmistrem z Feldecku. Ve zprávě znovu navrhoval vystřílení a vylámání skal v řečišti a upravení koryta v dostatečné šíři tak, aby mohlo být plaveno dlouhé dříví. V září téhož roku projevil majitel panství s realizací tohoto návrhu souhlas. Současně požadoval provedení další prohlídky, které by se měli zúčastnit i potřební řemeslníci. 28. července roku 1759 byl vydán souhlas, aby bylo s pracemi započato za použití vhodného nářadí a střelného prachu. K provádění měl být přizván i geometr Planske, aby práce byly prováděny účelně. Majitel nařídil, aby bylo využito nízkého stavu vody. Práce byly zahájeny. V roce 1760 bylo splavněno asi 400 sáhů (cca 960 m) vytvořením koryta o šířce 4 - 5 sáhů (7,56 - 11,34 m). Dopisem ze 30.března 1765 byly schváleny majitelem výdaje na regulaci řeky pod Čertovou stěnou v letech 1761 - 1764, které činily 1413 zlatých 29 krejcarů. V roce 1767 bylo po souhlasu majitele zúčtováno k tíži této stavby dalších 514 zlatých 10 krejcarů. Náklady na úpravy úseku pod Čertovou stěnou, které byly prováděny pod vedením jagrmistra z Feldecku, byly čerpány i v následujících letech až do roku 1784. Řeka Vltava byla v tomto úseku využívána i nadále převážně k volné plavbě a jen v omezeném rozsahu k plavbě dlouhého dříví, protože provedená regulace byla soustavně poškozována a ničena povodňovými vodami.

Mistr na scéně a odklady
V roce 1780 byl pověřen řešením splavnění Vltavy v úseku pod Čertovou stěnou inženýr Joseph Rosenauer. V listopadu 1780 předložil projekt, v němž oproti dosavadním neúčelným úpravám navrhnul vybudování kanálu, který by odbočil z koryta řeky u Lipenského zdvihu a napojil se zpět mezi vyšebrodským klášterem a Steindelským hamrem pod Pohodnicí. Délka kanálu měla být 3302 sáhů (6240 m). Předpokládal volnou plavbu kmenů. V posledním, strmém, úseku uvažoval Rosenauer se zřízením zarážek. Roku 1784 pozměnil svůj původní návrh - kanál by měl být široký 3 sáhy (5,67 m), zároveň upravil způsob brždění dříví v posledním úseku, aby je bylo možno v případě potřeby zastavit. Původně limitovaný náklad na vybudování kanálu byl zvýšen z 25 tisíc zlatých na 74 tisíc. Majitel panství vydal 7. prosince 1784 souhlas s navrženým řešením a vydal příkaz k zahájení jednání s vyšebrodským klášterem o získání potřebných pozemků. Po úspěšném jednání a po získání úředního povolení mělo být se stavbou započato na jaře 1785. Z finančních důvodů bylo však zahájení odsunuto na rok 1786. Mezitím navrhl úřad jagrmistra na základě relace krumlovského lesmistra Vlčka dodatečné šetření o tom, zda bude mít projektovaný kanál stálou vodu - zda se nebude ve skalnatých partiích ztrácet. Zároveň byl zpochybněn finanční limit. Otázka vybudování kanálu u Čertovy stěny byla odsunuta a shodou okolností de facto zcela odložena.

Proudy nepokořeny - navždy
Na dotaz krajského úřadu v Českých Budějovicích z roku 1789, proč nedošlo ke zpřístupnění horních revírů pro "pražskou voroplavbu" úpravou řečiště u Čertovy stěny, odpověděl lesmistr Vlček, že panství investovalo do této stavby v uplynulých letech značné částky a přesto se nepodařilo zajistit plynulou plavbu. Plavba byla s velkými ztrátami na dříví možná pouze za středního stavu vody, který trvá během roku jen velmi krátkou dobu. Při dlouho trvající velké vodě je plavba nebezpečná, při malé vodě plavit nelze. Za další překážku označil Vlček disproporci mezi značnými náklady na dopravu dříví z dalekých lesů k Vltavě na jedné straně a nízkými cenami dříví v Praze na straně druhé.

Tak i v dalších letech bylo třeba dřevo plavené po Vltavě na Lipně vytáhnout z vody a na povozech jej převést do Vyššího Brodu, aby se pak opět na vorech nebo volnou plavbou mohlo vydat ke Krumlovu, k Budějovicím a ku Praze.