Úvodní text
Pozorný čtenář našich stránek si jistě všiml, že na léto 2007 je připravena akce, při níž ožije tradiční řemeslo našich předků. Na začátku srpna by měl být na Jeleních Vrších zapálen milíř a návštěvník by tak měl spatřit, jak probíhala v dobách minulých výroba dřevěného uhlí. Pojďme si proto popsat, co vše tato práce obnášela.

Začátky pálení dřevěného uhlí
Dřevěné uhlí se pálilo na celém území dnešních Čech. Skanzen výroby dřevěného uhlí ve Lhotě uvádí, že se v okolí Křivoklátska pálilo dokonce již před 2500 lety, tedy v době Keltů, kteří přináší na naše území zpracování železné rudy, což tehdy vyžadovalo dřevěné uhlí. Toto tedy můžeme považovat za počátek uhlířství v Čechách.

Milíř
Milíř je jednoduše hranice dřeva, která je pokryta zeminou. Hoření této hranice musí být pomalé a za přísunu minima vzduchu. Ale teplota v něm musí být dost vysoká, aby docházelo ke karbonizaci dřeva.

Jelikož bylo zapotřebí velkého množství dřeva, stavěl se milíř rovnou v lese. Místo pro jeho zakládání muselo být na rovném místě, ze kterého byla vytrhána tráva. Tento plácek musel být taktéž zbaven kamení a kořenů.

Základem milíře byla středový kůl, který se nazýval král. Tento kůl býval z tvrdého dřeva. Zarazil se doprostřed připraveného plácku. Pak se tyčí, která se přiložila k vrcholu krále, obkreslil půdorys milíře. Kolem tohoto kruhu byly položeny kameny. Jim se říkalo fušajty.

Poté se kolem krále začalo rovnat dřevo. Milíř se u středového kůlu vyskládal až k vrcholu suchým (říkalo se mu mastné) dřevem. Na něj pak přišla vrstva tvrdého dřeva. Jak se pokračovalo směrem k obvodovým kamenům, bylo zapotřebí skládat čím dál tím kratší dřevo, aby bylo doasaženo známého kopulovitého tvaru milíře.

Mlíř byl zapálen za pomoci mastného papíru či hadru na tyči (fakule) u středu. Jak dohořelo mastné dřevo, oheň přeskočil na dřevo tvrdé. Poté se milíř zaházel zeminou, mechem a jehličím a pečlivě se hlídalo, jestli někde nehoří moc a nebo naopak neuhasíná.

Po určitém čase se muselo vystoupat k vrcholu milíře a zarazit do jeho středu dlouhou tyč, kterou se pak kroužilo kolem krále. To se dělalo proto, aby již hotové uhlí propadlo na zem a milíř mohl být doplněn. To se opakovalo do té doby, než byl milíř plný nového dřeva.

To bylo zhruba po sedmi až deseti dnech. Poté se milíř utěsnil tak, aby oheň zcela vyhasl. Po zchladnutí první vrstvy došlo na odhalování milíře a následné odebírání hotového dřevěného uhlí.

Dřevěné uhlí a další produkty
Je notoricky známo, že v milíři vznikalo dřevěné uhlí, kterého bylo zapotřebí v každé kovářské výhni, hamru a hutích. Toto uhlí bylo taktéž potřebnou surovinou při výrobě černého střelného prachu.

Ale nebyl to jediný produkt, získaný pálením dřeva v milíři. Vedlejšíím produktem byl dehet, který se sbíral pro výrobu kolomazi. Dále pak vznikal dřevěný líh a metylalkohol, ale ani jedna kapalina nebyla zpracocvávána a nechala se vsáknout do země

Karbonizace
Karbonizací nazýváme proces, při kterém se látky pyroliticky rozkládají. Tohoto procesu dosáhneme hořením s minimalním přístupem vzduchu. Podle teploty konečného rozkladu vzduchu dělíme karbonizaci na nízkotepelnou (do 600 °C - uhlí) a vysokotepelnou (12000 °C - dehet, karbonizační plyn

Závěrem
Od 7. - 11. 8. 2007 je v plánu na Jeleních Vrších zapálit milíř, starat se o něj a nakonec ho otevřít (akce se neuskutečnila - pzn. autora - 21. 03. 2009). Akce je součástí "Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanále", které má na svědomí prachatický folklórní soubor Libín-S. Pokud vše dobře dopadne a akce proběhne, nenechte si tuto jistě skvostnou podívanou ujít. Ředitel plavebního kanálu, pan Ing. Hynek Hladík zaslal našim stránkám i prvních 7 fotografií, přiložených k tomuto článku.