Pověsti

Svazek 7 - Smrtící buk

Čtenář | 05. 10. 2006 | Přečteno 2224x |
Směrem severním od Horní Plané, nacházela se kdysi malá osada Althütten. Dnes zde můžeme vidět pouze zachovalou kapličku. V jejím okolí toliko hromady kamenů připomínají místa, kde dříve stávaly domy bohatých i chudých sedláků. Ve stínů dvou kaštanů, stojící bokem kapličky, je dnes zřízeno malé posezení. Od něj pokračuje stará cesta k vrcholu Vlčí hory. Odbočíme - li od kaple doleva, dostaneme se po několika set metrech k mohutnému šumavskému buku. Jeho výška činí asi 25 metrů a kmen toho velikána obejme obtížně pět dospělých lidí. Pod větvemi stromu, v chladivém stínu je zřízen stolek a dvě lavice. Poutník tu posedí a může se kochat pohledem na okolní nádhernou krajinu. Vlevo od buku se rozprostírá scenérie lipenské údolní nádrže, vpravo pak výhled na Plechý a okolní pohoří. Obřímu buku v Althütten se připisovaly pověsti o smrtícím buku, některé prameny však udávají, že kořeny této pověsti pochází z okolí Kašperských Hor.

Ve vesnici Althütten se z pokolení na pokolení tradovala následující příhoda. Jedné tuhé zimy byla značná nouze o dřevo na topení. Vysoké závěje sněhu obklopovaly vesnici. Sníh tuto zimu napadl velmi záhy a zásoby paliva docházely. Bylo obtížné dostat se do lesa a ještě se zde, v hlubokém sněhu, pokoušet porazit stromy na topení. Obyvatelé vesnice se z okolního lesa vraceli vysíleni a se zásobou dřeva pouze na několik dnů. Pak museli vyrazit znova. Protože smrkové dřevo v jejich pecích hořelo rychle, rozhodli se porazit statný buk vpravo za vesnicí. V hospodě vše domluvili, ujednali si práci na příští den, doma večer ještě jednou pořádně nabrousili pily, sekery, připravili sáně a zrána vyrazili.

Když první z mužů zaťal svou sekeru do mohutného kmene, stalo se něco neočekávaného. Sekera odskočila a na kůře kmene nebylo patrné ani škrábnutí. Znovu se dřevorubec opřel do sekery a vší silou udeřil. Ozval se zvuk, jako když sekera narazila na kámen a ostří se roztříštilo. Nastoupil další muž, ale ani on neměl úspěch. Po drahém úderu se vše opakovalo. Po hodině marného počínání dostali muži strach a vrátili se domů. S bázní v očích vypravovali svůj zážitek v hospodě.

Další den vyrazila většina mužů na dřevo, ale raději znovu do okolního lesa. Pouze tři mladíci se jejich počínání posmívali a domluvili se, že jim ukáží, co oni umí a že mají pro strach uděláno. Nejdříve zašli za knězem a nechali si požehnat své dřevorubecké náčiní. Domnívali se, že buk chrání zlé síly a oni je s kněžským požehnáním odvrátí. Poté se před dveřmi kaple pomodlili a vyrazili k buku. Když stanuli před stromem, zvedl se vítr s nánosy sněhu a hučel a skučel tak podivným způsobem, že v srdcích mladíků začaly klíčit semínka pochybností. Chtěli se vrátit, ale jeden před druhým se nechtěli nechat zahanbit a tak se vesele povzbuzovali, že jim sám ďábel chystá k jejich práci muziku. Nicméně první ránu nechtěl zasadit nikdo. Rozlosovali si tedy pořadí a vítěz zaťal vší silou svoji sekeru do stromu. A hle: Buk se rozpůlil jako smrkový špalíček. Šťastný dřevorubec vkročil s vítězným výkřikem mez obě poloviny, aby pokračoval ve svém díle. Vtom se však oba půlkmeny opět spojily a mladíka sevřely uvnitř stromu. Marně se jeho přátelé snažili nebožákovi pomoci. Ať bušili sekerami do stromu jak chtěli, ať se pokoušeli širokou dřevorubeckou pilou strom naříznout, nebylo jim jejich počínání nic platné. Strom byl tvrdý jako skála. Vrátili se s křikem do vesnice a tam vše zvěstovali svým sousedům.

Od té doby se buku lidé vyhýbali. Přešla léta, následovaly nové generace. Občas si přicházeli posedět do jeho stínu, ale nikdo se neodvážil na strom vztáhnout ruku. Říkalo se, že když někdy vítr hodně fouká a buk se ohýbá, vytéká z jeho kmene pramének krve. Také se tvrdilo, že když člověk obejme kmen stromu a pohlédne vzhůru do jeho koruny, vlije se mu do těla síla stromu a zlé myšlenky odvane vítr.

Autor: Ing. Bohumil Vácha
Top Články Informační e-mail Vytisknout článek


K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!