Úvodní text
Pondělí 1. 8. 2005. Další den, který zůstane nezapomenut. Na Lipno zavítala Haribo Truck Show. Smyslem této akce byla propagace světoznámých gumových medvídků, ale také přínos dětem i dospělým v podobě vzpomínek na jeden prosluněný den. Haribo totiž chutná dětem, stejně tak i dospělým :o)

Novinka
Je pondělí, 1.8.2005, 9:00 seč. Měsíc prázdnin za námi, čtrnáctidenní vrchol sezóny před námi, což pociťuji hlavně v zaměstnání. Tělo rozlámané z víkendového sportování, kterému se říká práce, se jen ztěží přemlouvá k rychlejšímu vstávání. V hlavě mám již pár dní naplánován výlet do Horní Plané. Jsem si totiž vědom, že se vůbec nevěnuji návštěvám vzdálenějších obcí okolo Lipna. Takže přicházíme všichni o počteníčko a informace z dění většiny obcí okolo lipenské přehrady.

Tělo bylo již osvěženo ranní hygienou, když jsem si uvědomil, že jsem celé tři dny neuzřel mého přítele Cobru. SMS s pozvánkou na ranní cigaretku (jak jsem jen mohl vdechovat ty jedovaté čmoudy?! - pozn. autora 21. 03. 2009) byla odeslána vzápětí. Pozitivní odpověd na sebe nenechala taktéž dlouho čekat. Při rozhovoru o zážitcích z posledních dní se dostalo i na náš dnešní program. "U kempu stojí ten truck, Haribo truck, vždyť víš!" Neměl jsem o něčem podobném ani tuchu, takže mne tato věta, deroucí se z Cobrových úst, rozveselila. Vzápětí jsem si však uvědomil, že zase ošidím Horní Planou o mou přítomnost a Vás o pár poznatků. Chvíli jsem ještě váhal, ale když jsem se dozvěděl podrobnosti o programu lipenské akce, napevno jsem se rozhodl pro Haribo Truck Show.

Přicházíme
Po rychlém nákupu a čtvrthodinovém polehávání na gauči, jsem se rozhodl vyrazit. Vanesska přijala větu, která jí oznámila, že se jde na výlet, s hurónským křikem a už mi přinášela boty, abych jí moc nezdržoval.

Čekala nás ještě jedna důležitá zastávka. Bublifuk byl pokoupen cestou a Vanesska mne proto již nepeskovala za to, že nemá do čeho foukat a dělat roztomilé bublinky.

Již nic nebránilo tomu napřímit naší cestu k místu dění, které se z nedostatku místa nekonalo v blízkém kempu, ale na parkovišti pod lanovou dráhou. To nám zkrátilo cestu o půl kilometru. Již několik stovek metrů před cílem našeho dobrodružství bylo možno zaslechnout hlasitou hudbu, která zvěstovala zábavu a radost, hlavně pro ty nejmenší. Jak jsme se blížili, uzřeli jsme první atrakce. Haribo klouzačka a Haribo nafukovací hrad bylo vidět již z velké dálky...

Zábava se rozjíždí
První zastávka v místě byla hned u superzábavné klouzačky. Fronta rychle odbývala a to hlavně díky pozorným pořadetelkám, které bedlivě dohlížely na to, aby na atrakci nebylo více jak tří dítek naráz. Vanesska byla očividně v sedmém nebi a klouzavou cestu si patřičně užívala.

Po vcelku dostatečném vyřádění nadešel čas na něco méně adrenalinového. Haribo mašinka se zdála být tím pravým místem pro zklidnění zpěněné krve, kolující v mé dcerce po skotačení na gumoskluzce. Vanesska usedla s noblesou dámy do jednoho ze dvou vozíčků Haribo Expressu a jala se atmosféru onoho lokálního cestování vychutnávat s neskrývanou radostí.

Mezitím co Vanesska kroužila na okruhu, ja se začal rozhlížet kolem sebe. Haribo Truck, jehož přívěs sloužil jako podium, byl obležen desítkami diváků. Od nejmenších až po seniory. Z pódia chrlil kopu dobré nálady a zábavy sympatický moderátor. Dítka mu pozorně naslouchala a o dospělých ani nemluvě.

Železný Zekon
Uvádějící mladík nás upozornil na nadcházející šou, na kterou se vážně nezapomíná. Mezi dav, lačný po tom uzřít jeho sílu, sestoupil Železný Zekon. Zdeněk Knedla je silák jak na těle, tak na duši.

Zábavný valašský svalnatec uváděl přihlížející do varu již svým vtipem. A popsat to, co udělalo s lidem jeho první číslo, jednoduše nelze, to se musí vidět. Asistent mu podržel silný, tuze silný ocelový prut tak, aby ho Zdenda jen tak mimochodem mohl obtočit kolem své šíje. Hudební doprovod z filmu Gladiator byl zcela na místě.

Následovala další čísla. Točení jedné z dam na předpažených pažích, štípání špalku na Zdendovo hlavě, přenášení jakéhosi závaží na laně, připevněném karabinou k silákovým uším apod. Zekon ze sebe dokonce udělal osu houpačky. A ne ledajakou osu. Lehl si na plát posetý ostrými hřeby, na svou hruď si položil houpačku a nechal spokojeně pohoupat tři dvojice přihlížejících.

Mezi Show
Po vystoupeni Železného Zekona čekalo na přihlížející a to zejména ty nejmenší spousty doprovodných akcí. Různé soutěže v podlézání, přelézaní, přeskakování čehokoliv a hlavně karaoke show. Výkony dítek byly podařené. Já jakožto hudebně hluchý občan jsem obdivoval každého, kdo vystoupil na pódium.

Nálada se vyšplhala na bod naprostého uspokojení. Již v oněch chvílích jsem věděl, že máme za sebou s mojí dcerkou další krásný den, o kterém si budeme zase před spaním dlouho vyprávět.

Maxim Turbulenc
Po ukončení soutěží a rozházení další tuny chutné želatiny mezi obecenstvo, přišel na řadu další z vrcholů krásného dne - Maxim Turbulenc. Kdo by neznal tuhle trojici sveřepých chlapíků, která rozdává radost jejich hudbou nejen dítkám?

A radost se rozdávala i na Lipně. A plnými doušky. Po počátečních problémech s ozvučením přišla na řadu energická injekce do žil našim ratolestem, maminkám, tatínkům, babičkám i dědečkům.

Tak třeba naše dcery ze nezastavily ani na okamžik a živě protančily celé vystoupení známé trojice. Když se člověk otočil a rozhlédl po davu, uzřel skotačící maminky, které si vychutnávaly podmanivé rytmy. Jinde se zase tatínek jednoho z přítomných chlapců pokoušel vyrovnat výkonům svého syna v piruetách.

Nálada byla na samém vrcholu a obecenstvo si vyžádalo od zpívající trojice ještě nějaký ten přídavek. Ti tři urostlí chlapi si zaslouží velké díky za zábavu nás všech.

Závěrem
Po ukončení produkce hudebního tělesa Maxim Turbulenc přišlo ještě několik parádních čísel od Zdendy Zekona (přejetí jeho nechráněného hrudníku osobním automobilem či držení několika chlapů na laně), zaspívala jakási začínající, rapující dvojice a na vystoupení se chystal i Julian Záhorovský. Ale to již naše dítka byla totálně vyčerpána, proto vše směřovalo k našemu odchodu. Ještě jednou jsem se otočil na parkoviště a vduchu poděkoval za tak krásný den, jakým pondělí, prvního srpna léta páně 2005, opravdu bylo...

PS: S Vanesskou jsme si ještě dlouhé minuty povídali o zážitcích z právě končícího dne. Usínala spokojená a se slovy "Tatínku, zase pojedeme na nějaký výlet".